Na tomto vývoji se podílí i výrazná snaha o zachování svébytnosti obchodního práva. Svůj podíl na tom má zejména partikularizace právního myšlení poznamenaného odvětvovým vnímáním práva.

Vládou schválený věcný záměr občanského zákoníku jednoznačně vychází kromě jiného z jednoty soukromého práva a co možná největší univerzálnosti občanského zákoníku. Z toho, ale i z povahy soukromého práva plyne, že obchodní právo je dílčí disciplinou práva soukromého. Na obchodním zákoně pak je, aby zásadně vycházel ze subsidiarity občanského zákoníku. Je proto v rozporu s pojetím soukromého práva a s tendencemi a principy nastolenými věcným záměrem občanského zákoníku setrvávat v názorech o komplexnosti a svébytnosti obchodního kodexu. Pro koherentnost soukromého práva je tedy nutné jít cestou přepracování zákonné úpravy obchodního práva ve směru jejího "zeštíhlení" a přiblížení společenské realitě.

Stěžejním pramenem obchodního práva je především obchodní zákoník. Ten se, jakožto zákon kodexového typu, snaží uceleně upravit postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a některé jiné vztahy s podnikáním související (§ 1 odst. 1). Důsledkem této snahy je, povaze soukromého práva se příčící, vysoký stupeň vlastní regulace jak otázek statusových (podnikatel), tak otázek práva obligačního, což způsobuje nežádoucí duplicitu s obecným právem občanským. Navíc je do obchodního zákoníku zařazena rovněž úprava nekalé soutěže, která přes jistou specifičnost dopadá nejen na podnikatele, ale obecně na jakékoliv hospodářsky aktivní osoby a také na spotřebitele. Zároveň je ale do obchodního zákoníku tradičně a věcně správně zařazena rovněž regulace obchodní firmy, obchodního rejstříku, právních dispozic s podnikem či úprava obchodních společností.

Vysoký počet přímých novel obchodního zákoníku není dán jen proměnou společenských podmínek, ale, a v poslední době zejména, rovněž požadavky, které na Českou republiku klade zejména Evropská dohoda zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a ES a jejich členskými státy na straně druhé publikovaná pod č. 7/1995 Sb. (dále jen "Asociační dohoda"). Dostát těmto závazkům se pokouší především jedna z posledních novel obchodního zákoníku, z.č. 370/2000 Sb., jejímž podstatným přínosem je odstranění mnohých interpretačních obtíží a provedení úplné harmonizace se směrnicemi ES, upravujícími především akciové právo, transformace obchodních společností a obchodní rejstřík. Jako vedlejší a nežádoucí produkt však zároveň tato novela přinesla notný stupeň formalizace a "zpolopatizování" právní úpravy. Tyto tendence jsou obecně v rozporu s povahou právních norem soukromého práva, principy legislativní techniky a hlavně se společenskou realitou, a je proto na místě se jim napříště vyhnout.

Z variant rekodifikace obchodního práva přicházely v úvahu dvě základní. Předně bylo možné jít cestou komercializovaného občanského zákoníku a obchodní zákoník tak opustit, nebo cestou paralelní úpravy práva občanského a práva obchodního. Věcný záměr občanského zákoníku se přiklonil k druhé alternativě. Důsledkem toho je zadání obchodní zákon, byť v redukované podobě, ponechat. Věcný záměr obchodního zákona však nepředpokládá vytvoření paralelní soukromoprávní kodifikace, která bude v mnohém svébytně upravovat dílčí otázky. Naopak, věcný záměr vychází z teze celkové dekodifikace obchodního práva v tom smyslu, že se zaměří pouze na nejnutnější právní problematiku, která se zásadně nedotýká oblastí života upravených občanským právem.

Co se celkové povahy změny obchodního zákona týče, vychází věcný záměr z "konservatismu, plynoucího z přesvědčení o relativní dokonalosti platného právního řádu" (Osnova obchodního zákona z roku 1937), a nehodlá, pokud to nebude nezbytně nutné, drasticky měnit stávající právní úpravu. Opačný postup by vzhledem k návaznosti jednotlivých právních předpisů na recentní obchodní zákoník silně narušoval právní jistotu. Navíc je zejména díky novele obchodního zákoníku č.370/2000 Sb. celá řada konkrétních problémů upravena vcelku náležitým způsobem (např. většina ustanovení o akciové společnosti, obchodní firmě či obchodním rejstříku apod.), a bylo by proti smyslu věci pokoušet se tyto jevy normovat "nověji", popř. jinak.

Věcný záměr se pokouší vyhnout novátorským objevům v rovině obchodněprávního pojmosloví, ledaže by to bylo nezbytně nutné. Většina relevantních pojmů a institutů proto plynule přejde ze současného obchodního zákoníku do budoucího zákona. Tento přechod však nebude beze změny. Předně obchodní zákon opustí dnešní snahu definovat co možná nejprecizněji jednotlivé pojmy (např. definice adresy pro potřeby sídla apod.) a relevantní situace. Problém, který vystane opuštěním definice adresy, totiž obtížná možnost přesnější identifikace subjektů obchodního práva, bude řešen jednak novou úpravou doručování v občanském zákoníku a jednak zvážením změn v rovině správních sankcí na úseku obchodního zákoníku. Věcný záměr zároveň vychází z předpokladu co nejvíce možné eliminace stávající vysoké kazuičnosti obchodního zákoníku, kdy sebeméně důležitý termín nachází svůj obraz v normovém textu, což vede k entropii zákoníku. Věcný záměr také zamýšlí výrazný posun v rovině jazykové. Je předpokladem, že budoucí zákon bude psán srozumitelně tak, aby byla šetřena nejen spisovná čeština, ale také průměrný příjemce právní normy. Budou proto opuštěna zejména krkolomná souvětí a české větné stavbě cizí slovosled ve větných stavbách. Tendence "počeštit" obchodní zákon nebude bezbřehá. Věcný záměr nepředpokládá "lidovost" textu, nýbrž jeho vyzrálou a jasnou lexikální úroveň, vyvolávající co nejméně interpretačních obtíží.

Aktuální verze paragrafového znění a důvodové zprávy (17.4.2005) je ke stažení zde.
V této verzi je již zakomponována část týkající se družstev.

Případné návrhy, připomínky či jiné názory zasílejte na bhavel@kop.zcu.cz, nebo na thomas@kop.zcu.cz.

S úctou JUDr. Bohumil Havel a 
JUDr. Tomáš Dvořák (autor části týkající se družstev).