Dosud aktuální úpravu obecného občanského práva poznamenává v jejím koncepčním základu stále politickoprávní doktrína někdejšího komunistického státu promítnutá do ní v prvé polovině 60. let. Tehdy byl občanský zákoník koncipován, jak se uvádí v jeho preambuli, za účelem nové úpravy "vztahů v oblasti osobní spotřeby občanů" a s cílem poskytnout ochranu právům z nich vzniklým "pokud jsou uplatňována v souladu se zájmy společnosti", směřovat "k upevnění socialistických ekonomických a jiných společenských vztahů a k překonávání přežitků ve vědomí lidí", a pomoci tak "vytvořit předpoklady pro přeměnu socialistických vztahů ve vztahy komunistické." Konkrétní projevy tohoto myšlenkového přístupu byly četnými novelami z 90. let sice potlačeny, v jednotlivostech došlo i k změnám, ale celkový (obecný) myšlenkový základ původního pojetí v zákoníku zůstává a nadále působí.

Při rekodifikaci občanského zákoníku v 60. letech šlo koncepčně o záměr spočívající především v rozbití uceleného systému soukromoprávního zákonodárství, o zavržení myšlenky ústředního civilního kodexu a jeho nahrazení sérií specializovaných zákonů a zákoníků. Druhý významný pozůstatek totalizujících trendů právního myšlení je v tendenci manipulovat účastníky privátních vztahů přemírou kogentních ustanovení, významnou měrou vylučovat úpravu vzájemných práv a povinností v soukromých poměrech osob z jejich vlastní dispozice a otvírat přílišný prostor veřejnoprávním zásahům do těchto vztahů. Za třetí, původní terminologie občanského zákoníku a dalších soukromoprávních předpisů pracovala s pojmy, které se označením i obsahem rozešly jak s tuzemskou právní tradicí, tak s evropskými usancemi. Jako typický může sloužit příklad, že namísto termínu "nájemné" byl v r. 1964 do občanského práva zaveden nový pojem "úhrada za užívání".

Tuto i mnohé další deformace z tohoto okruhu odstranily četné novely občanského zákoníku v 90. letech, ale nikoli bezvýjimečně (občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byl v průběhu své platnosti dosud víc jak dvacetkrát novelizován).

Občanský zákoník i přes poslední změny časově (dobou svého vzniku) a v mnohém ohledu i věcně navazuje na dřívější právní řád totalitního státu. Ten právě v této oblasti prosazoval sobě vlastní koncepce, typické zejména sklony k detailní úpravě všech právních vztahů. Zaměření na co nejpodrobnější stanovování práv a povinností pro jednání člověka v jeho privátní sféře nejenže v zákoníku zůstalo z dřívější doby, ale respektovalo se nejednou i při následných novelách provedených za demokratických poměrů. Tak např. tendence klasifikovat právní instituty se zřetelem na subjekty, které je využívají, sleduje totalitní právní koncepce, a její vlivy jsou dobře patrné např. na přetrvávajících i nově vytvářených normativních konstrukcích jednotlivých smluvních typů v různých variantách a mutacích (příkladem mohou být kupní smlouva, smlouva o dílo, příkazní smlouvy apod.) podle toho, mezi kým jsou uzavírány a popř. k jakému účelu mají sloužit. Ruku v ruce s těmito tendencemi jdou i snahy zákon zpolopatizovat.

Občanský zákoník bude reformován cestou úplné rekodifikace, která vytvoří obsahově (preferencí jednotného hodnotového systému), systematickým uspořádáním, volbou terminologie a uspořádáním i podobou jednotlivých normativních konstrukcí cel kový rámec a normativní bázi pro celé soukromého práva.

Při tomto postupu musí být brán zřetel na konkrétní poměry, v nichž se česká společnost ocitla. Jde zejména o fakt, že se naše zákonodárství v letech 1948 - 1950 odvrátilo od tradice úpravy soukromých občanských vztahů, vyhovující demokratickým poměrům, a nastolilo čtyři desítky let trvající praxi zaměřenou zcela jiným směrem. Tyto praktické legislativní přístupy - a úroveň aplikace práva i právní kultury vůbec - měly po desetiletí právě na soukromoprávní vztahy destruující vliv. Je tedy nutné navázat na tradiční pojetí soukromého práva, jaké zde před touto cézurou bylo, avšak za důsledného a soustavného přihlížení k novějšímu vývoji moderního civilního zákonodárství, zejména v kontinentální Evropě.

Navrhuje se zachovat i nadále dualismus soukromého práva, t.j. ponechat pojetí ve střední Evropě i u nás tradiční, nerušit úplně obchodní zákoník, jeho rozsah však radikálně zredukovat zejména v úpravě jeho třetí části o obchodních závazcích (§ 261 až 755), z níž podstatný díl, vyjma několika málo zcela specifických úprav dotýkajících se výhradně vzájemného podnikatelského styku, bude nově zohledněn v integrujícím zákoníku občanském.

Ke stažení:

Věcný záměr ve formátu rtf.

Dostupná je též konsolidovaná verze celého návrhu z prosince 2007 (paragrafové znění + důvodová zpráva) - ke stažení zde.